Pravidlo deseti tisíc kroků bylo původně propagováno jako sou- část marketingové kampaně. Celý koncept vznikl v Japonsku v návaznosti na letní olympijské hry konané v roce 1964 v Tokiu.
Počet kroků ale nezačal být pro- sazován na základě důkladné vědecké studie, nýbrž z čistě marketingové strategie. Hlavním propagátorem byla japonská společnost Yamasa, jež tímto způsobem podporovala prodej prvního pedometru Manpo-Kei (překládá se jako 10 000 kroků).
Pomyslné semínko zasadil japonský výzkumník Yoshiro Hatano, který zjistil, že průměrný Japonec ujde 3500 až 5000 kroků denně.
Hatano ale začal prosazovat denní limit alespoň deset tisíc kroků, neboť právě takovou vzdálenost považoval za zdraví přínosnější.
Podle Davida Bassetta, profesora kineziologie z University of Tennessee, pro pravidlo deseti tisíc kroků v té době ale neexistovaly žádné podložené vědecké důkazy. „Cítili jen to, že takové číslo svědčí o aktivním životním stylu a mělo by být zdraví prospěšné,“ řekl pro The Guardian.
Přitom de facto ničím podložené doporučení postupně přijala Světová zdravotnická organizace (WHO), Americká kardiologická asociace (AHA) či americké Ministerstvo zdravotnictví a sociálních služeb (HHS). Dost možná právě proto většina chytrých náramků i dnes své nositele automaticky chválí za zdolání deseti tisíc kroků.
